DĚLNICKÉ HNUTÍ NA POZOŘICKU OD 2. POL. 19. STOL. DO ROKU 1926

Pozořice složením svého obyvatelstva již v 2. polovině 19. století patřily k místům, odkud odcházeli dělníci za prací do brněnských továren, především textilek. Těžká práce v továrnách, styk s předáky dělnického hnutí je ovlivnily tak, že se zúčastnili už prvních dělnických bouří v Brně roku 1868 a stávky textiláků 1875.
V Pozořicích se stal průkopníkem socialistických myšlenek Čeněk Ondráček z Jezer. Narodil se roku 1858, do Pozořic se přistěhoval z Blažovic. Věrného spolupracovníka nalezl v Janu Maleňákovi. On, ale i další – např. Václav Šafařík – umožnili dělníkům scházet se v jejich domech. Tady debatovali o svém postavení, dělnickém hnutí, předčítali si z časopisu Budoucnost. Pozvolna zrála myšlenka založit dělnický spolek.
U kolébky dělnického spolku stálo 38 zakládajících členů. Spolek byl založen roku 1885 a nesl název Dělnický vzdělávací spolek Havlíček. Jeho prvním předsedou byl zvolen Čeněk Ondráček, pokladníkem Kleofáš Neužil, jednatelem Josef Kousal a knihovníkem Josef Mráz. Do spolku se hlásili noví členové, a to nejen z Pozořic, ale také z okolních obcí. Mnozí dělníci se chtěli naučit číst a psát, jiní si ve spolku půjčovali knihy a časopisy. Konaly se debatní večery, hrálo se divadlo, byly pořádány zábavy, vycházky a výlety.
Postupně přibývalo členů, kterým už nestačily možnosti dané stanovami spolku. Proto roku 1887 došlo v Pozořicích k založení Sociálně demokratické strany. Jejími zakladateli byli opět Čeněk Ondráček z Jezer, Jan Maleňák a Václav Šafařík z Pozořic, dále Josef Luža z Vin. Šumic a mnozí další. Dělnické hnutí na Pozořicku se stává radikálnějším. Roku 1890 za asistence četnictva a eskadrony dragounů proběhla před panským pivovarem v Pozořicích prvomájová demonstrace za osmihodinovou pracovní dobu. 1891 získali sociální demokraté v obecních volbách v Pozořicích první hlasy a po volbách v roce 1895 měli už v obecním zastupitelstvu i své zástupce.
Roku 1894 byla založena sociálně demokratická strana také ve Vin. Šumicích a roku 1899 vzniká samostatná organizace i na Jezerách.
Roku 1899 prožívalo brněnské dělnictvo další velkou stávku. Z pozořického obvodu se jí zúčastnilo 75 dělníků. Na podporu stávkujících obětoval Čeněk Ondráček i část svého jmění.
Po vítězných volbách v roce 1900 získali sociální demokraté dokonce místa starostů. V Pozořicích to byl František Straka, na Jezerách Čeněk Ondráček, ve Viničných Šumicích František Havíř a v Kovalovicích Antonín Žemla.
Snaha získat pro dělnické hnutí mládež a zajistit si tak nástupce vedla v Pozořicích roku 1900 k založení Dělnické tělocvičné jednoty Lassalle. V začátcích měla jednota 63 členů. Cvičilo se v hostinci U bílé růže. Roku 1902 dostala DTJ Lassalle z hostince výpověď, protože byl sál zapůjčován ke cvičení členům nově vzniklé TJ Sokol. DTJ se přesunula do hostince pana Straky, kde však nebyla vhodná místnost pro cvičení. Cvičilo se na mlatě, v zimním období v Dělnickém domě v Brně.
1905 došlo ke spojení DTJ se spolkem Havlíček, jehož někteří členové již působili v tamburášském kroužku jednoty. Jednota dostala nový název Dělnická vzdělávací a tělocvičná jednota v Pozořicích. Převzala majetek a inventář spolku Havlíček, především knihovnu, která v té době čítala již 400 svazků.
V roce 1905 zesílil boj za všeobecné hlasovací právo. Také do Slavkova byl na 22. 11. 1905 svolán tábor lidu za prosazení tohoto požadavku. Zúčastnili se ho i členové pozořické sociálně demokratické organizace. Tábor se konal za asistence četnictva z celého okolí. Po projevu táhl zástup dělníků ze slavkovského náměstí k cukrovaru, jehož majitel jako jediný nedovolil svým zaměstnancům zúčastnit se manifestace. Demonstranti zaútočili na cukrovar kamením. Četníci se snažili dělníky rozehnat a neváhali použít i pušek. Byl zabit dělník Jakub Marek z Hodějic a 20 demonstrantů bylo vážně zraněno. Pozořičtí se ze Slavkova vraceli s rudým praporem a chtěli potrestat vrchního strážmistra Kürschnera z Pozořic, který údajně dal povel ke střelbě a první také střílel. Nezastihli ho však doma. Druhý den se v Pozořicích objevilo 40 četníků. Účastníci manifestace byli zatčeni, odvedeni k soudu do Slavkova a v obci bylo vyhlášeno stanné právo. Na radnici byl ten den vyvěšen černý prapor a i přes opětovné výzvy četníků jej nikdo nechtěl odstranit. Odsouzeni byli Alois Florián na dva měsíce a Jan Poláček na 9 měsíců. Pro uvězněné a jejich rodiny byly v Pozořicích organizovány sbírky. Starosta obce František Straka intervenoval ve vídeňském parlamentu prostřednictvím poslanců Josefa Hybeše a N. Sehnala z Babic za odvolání stanného práva a zastavení další persekuce. Po zákroku poslanců byl vrchní strážmistr Kürschner z Pozořic odvolán a život v obci se postupně uklidnil.
Všeobecné volební právo bylo uzákoněno 26. ledna 1907. Ve skupině venkovských obcí za soudní okresy Vyškov, Slavkov a Bučovice obdržel sociálně demokratický kandidát Eduard Dědek při volbách do Říšské rady téhož roku nejvíce hlasů. V Pozořicích 148, na Jezerách 84 hlasů a přeskočil tak u nás i kandidáta klerikální strany J. Šrámka, který získal v Pozořicích 49 hlasů a na Jezerách 20. Pro sociální demokraty ve Viničných Šumicích, v Sivicích a v Hostěnicích hlasovaly téměř dvě třetiny voličů. Podobně tomu bylo i při volbách do zemského sněmu. Při dalších volbách do Říšské rady v roce 1911 se již tak pronikavý úspěch sociálních demokratů neopakoval.
Jak přibývalo v Pozořicích spolků a organizací, projevil se nedostatek místností ke schůzování a na cvičení. Proto DTJ roku 1910 přenáší své sídlo na Jezera do hostince pana Theimera. Tam získala nové prostory, mohla organizovat i cvičení žen, dorostu a žactva a připravovat veřejná vystoupení.
Členové pozořické jednoty dali podnět k založení samostatné DTJ ve Vin. Šumicích. 22 členů pozořické DTJ se zúčastnilo roku 1912 okresního cvičení v Rousínově a prvního veřejného vystoupení středomoravského kraje 1913 v Brně. Tak pomalu vrcholí přípravy na první dělnickou olympiádu, která se má konat roku 1915 v Praze v souvislosti s pětistým výročím upálení M. J. Husa. Přes finanční potíže se do Prahy přihlásilo 12 cvičenců. Úspěšnou činnost však přerušila první světová válka.
V obnovené DTJ po válce znovu cvičily všechny složky. Již roku 1920 se zúčastnili její členové okresního cvičení, které proběhlo v Pozořicích před budovou panského pivovaru. Opět ožila činnost sociálně demokratické organizace, která měla v té době v Pozořicích 124 členů.
V obecních volbách roku 1919 mohly poprvé volit i ženy. Tyto volby přinesly sociálním demokratům velké vítězství. Starostou v Pozořicích se stal její člen Josef Bajer. Velké vítězství se opakovalo i roku 1920 při volbách do Národního shromáždění. Sociální demokracie získala v parlamentu 74 mandátů.
V letech 1920–1921 došlo v Československé sociálně demokratické straně k rozkolu. To se odrazilo i v sociálně demokratické organizaci v Pozořicích. V roce 1921 celá organizace sociálně demokratické strany v Pozořicích jednomyslně přijala 21 podmínek Komunistické internacionály a založila v hostinci U bílé růže organizaci komunistické strany. Také pozořická DTJ doznala změnu přechodem pod Federaci dělnických tělocvičných jednot v Praze. Ještě téhož roku se 51 jejich členů zúčastnilo spartakiády v Praze na Maninách.
Po volbách 1923 byl zvolen starostou obce komunista Melichar Boček a komunisté na Pozořicku zvítězili i ve volbách do Národního shromáždění roku 1925.
Roku 1926 bylo rozhodnuto o postavení Dělnického domu, a to na Horním Kopci. Na valné hromadě FDTJ 10. 6. 1926 bylo ustaveno Družstvo Dělnický dům Pozořice – Jezera. Zakládajících členů bylo 55. Předsedal jim František Kaláb. Rozhodnutí to bylo vážné, prostředky téměř žádné, ale odhodlání a obětavost všech členů velká. Místo na stavbu bylo zakoupeno od obce – m2 za 1 Kč. Slavnostní položení základního kamene se uskutečnilo 18. července téhož roku. Velký nedostatek finančních prostředků byl překonáván dary, půjčkami a sbírkami. 14. května 1927 se konala v ještě nedostavěném Dělnickém domě první členská schůze spojené FDTJ Pozořice – Jezera. Starostou této nové jednoty byl zvolen Jan Kosík, místostarostou Rudolf Hradský a jednatelem František Šedý. Dělnický dům byl slavnostně otevřen ve dnech 4. a 6. července 1927 ochotnicky nacvičenou divadelní hrou Jánošík. Následně pak 31. 7. se konalo okresní veřejné cvičení.
Podle tehdejšího odhadu byla hodnota postaveného Dělnického domu 260 000 Kč. Dobrovolných prací bylo vykonáno za 100 000 Kč.
Zdenka Sedláková
Při zpracování tohoto textu bylo použito práce Z. Mazla a V. Neužila Z historie dělnického hnutí na Pozořicku (1971)
  Prosím čekejte...