ROD PÁNŮ Z VILDENBERKA A HRAD VILDENBERK

Až do nedávna byla jeho poloha zaměňována s Novým hradem u Adamova. Bližší lokalizace severním směrem sváděla k tomu, že rod z Vildenberka byl stejného původu a stejného znamení s pány z Doubravice a z Černé Hory. Teprve od 80. let 20 století je hrad Vildenberk natrvalo spojen s ostrožnou nad druhým rozdvojením Kovalovického potoka cca 1 km severně od jeho výtoku z lesa a cca 1,5 km severovýchodně od obce Pozořice.

Hrad Vildenberk představuje svými rozměry (především délkou) jeden z největších hradů své doby na Moravě. Celou dispozici hradu lze rozdělit na tři celky řazené na klesající ostrožně za sebou ve směru severovýchod – jihozápad o celkové délce přes 300 metrů. Hrad se skládá z předhradí, poté předpolí, jež chránilo padacími mosty vstup do hradu a hlavní hrad. Hrad důsledně obíhá okružní příkop a val, na kterém stála obranná hradba. Vše nasvědčuje tomu, že hrad byl vystavěn najednou, což bylo na tehdejší dobu velice úctyhodný výkon. Nové poznatky by mohl přinést jen hloubkový archeologický průzkum. Situaci rovněž znepřehledňují z pozdější doby zásahy těžby kamene a cihel místním obyvatelstvem.

Počátek hradu je zahalen tajemstvím. Jedna z hypotéz, ohledně velikosti, naznačuje možnost založení koncem 13. stol. panovníkem a do šlechtických rukou se mohl dostat po vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků, kdy byla značná část zeměpanského majetku zcizena. První zmínka o jeho existenci je z roku 1318 a to navíc z přídomku jeho majitele. V květnu 1318 se významný moravský šlechtic Půta píše ještě po Pozořicích, zatímco v prosinci téhož roku již po Vildenberku, přičemž je považován s velkou pravděpodobností i za jeho stavebníka.

Půta z Vildenberka měl 5 synů a dceru s manželkou Zdeňkou z Boskovic, která byla sestrou Oldřicha z Boskovic, hejtmana v Polště. Dva synové Beneš a Ješek založili bouzovskou větev rodu, Oldřich se stal knězem a vildenberské panství zdědili po Půtově smrti před rokem 1349 zbylí dva jeho synové Půta II. a Proček. Dcera Jitka se provdala za Čeňka z Pirkštejna /hrad v Čechách/, ale r.1349 při otcově smrti byla již vdovou.

Až v roce 1365, po smrti Půty II. došlo k rozdělení panství. Panství si mezi sebou rozdělili Půta III. a Ješek (synové Půty II.) a jejich bratranec Půta, řečený Šacler (syn Pročka). V té době však již význam rodu zdaleka nebyl takový jako za jejich děda a ekonomická základna byla stále slabší, což vedlo k odprodeji Vildenberka r. 1371. Nejprve 22.2. Půta Scheczler a 5.3. bratři Půta a Jan z Vildenberka prodali každý svou polovinu markraběti Janu Jindřichovi a jeho synu Joštovi za 1700 a 2600 hřiven grošů moravského počtu a ražby.

Po smrti markraběte Jana Jindřicha roku 1375 neshody mezi jeho syny, markrabaty Joštem, Prokopem a Janem Soběslavem, brzo přerostly v domácí válku, která pro moravské hrady znamenala zkázu a její přímou či nepřímou obětí byl pravděpodobně i Vildenberk. V průběhu let 1385–1406 rozprodal Jošt většinu vsí vildenberského panství.

Dne 18.3.1402 v O­lomouci daroval markrabě Jošt Petru z Kravař a Plumlova vsi Pozořice, Kovalovice a Sivice, náležející někdy k hradu Vildenberku. a dne 22.1.1406 v Brně mu daruje statky hradu Vildenberka. Tato listina z r. 1402 je považována za doklad toho, že hrad byl již pustý a zanikl v některé etapě probíhajících válek mezi markrabaty. Pravou příčinu zániku si můžeme jen domýšlet. Samotný hrad se od r.1402 v žádných pramenech nevyskytuje.

Po prodeji hradu se rod i nadále psal z Vildenberka. Půta (III.) a Ješek vlastnili Snovídky, bratr Mikeš byl křižovníkem a sestra Kačna se provdala nejprve za Štěpána z Pernštejna a pak za Jindřicha z Nevojic. Půta Scheczler zemřel 1379 na Vilémově, jeho sestra byla provdána za brněnského měšťana. Ve čtvrté generaci jsou známy děti Půty Šaclera, syn Tas z Vildenberka (1385–1409) vlastnil Hrušky a dcera Markéta se provdala r.1397 za Jana z Moravan.

Rovněž bouzovská větev, založená dvěma bratry r. 1351 koupí hradu Bouzova, se psávala dál po Vildenberku. Rozdělili se na část bouzovskou a loštickou. Loštická část neměla dlouhého trvání, Ješek z Bouzova (+ asi 1365) a jeho synové Jan a Půta z Loštic zemřeli do r. 1380. Beneš z Bouzova a Vildenberka se účastnil jako přísedící zemského soudu a jeho manželkou byla Anna z Dubé, dcera Ondřeje z Dubé. Rovněž ekonomická situace je donutila, aby Beneš (+ po 1385) a jeho syn Proček z Vildenberka dne 15.11.1382 prodali hrad Bouzov a statky k němu přináležející markraběti Joštovi a výměnou získali tvrz Bohuslavice. Markrabě Jošt ponechal Pročka z V. purkrabím na Bouzově do 10.8.1396, kdy mu jej odebral pro Herolta z Kunštátu.

To zřejmě vedlo k tomu, že Proček z Vildenberka se přidal na stranu markraběte Prokopa. Markrabě Prokop nadále pokračoval ve válce o města, kdy na počátku května 1402 došlo k většímu přepadu měst Šumperka a Jevíčka. A právě na Šumperk zaútočil se svojí bojovou družinou v době trhu jeho spojenec bouřlivák Proček z Vildenberka a Bouzova na Rabštejně. Jeho ozbrojenci pronikli na náměstí, vyvolali zmatek, vyloupili a spálili několik domů, pobili a oloupili některé měšťany, jiné odvlekli do zajetí. Nakonec museli z města ustoupit.

Zato v r. 1405 byla již jiná situace. Bojová družina se vrhla na silniční lupičství. Markrabě Prokop spolu se zemským hejtmanem se rozhodli pro proskripci vůči Pročkovi z Vildenberka. Při trestné výpravě byl dobyt Rabštejn a Proček z Vild. se ocitl ve vězení.

V r. 1406 zapisuje do desk zemských markrabě Jošt věno 500 kop grošů na statku Vranová Kateřině, manželce Pročka z Vild. a Bouzova. Kateřina byla jeho druhou manželkou, obě měly pocházet z rodu Boskoviců. Proček z Vildenberka je r. 1414 uváděn na Lhotě, zemřel asi po r. 1417. Jako poslední člen této větve se uvádí jeho dcera Kateřina z Vildenberka a Lhoty.